Nejčastější chyby při navrhování, výrobě a posuzování ocelových konstrukcí dle ČSN EN 1090-2+A1

Technická dokumentace:

• chybí zatřídění konstrukce do třídy provádění (EXC1 – EXC4), případně je zatřídění konstrukce provedeno dle neplatné ČSN 732601,
• zatřídění konstrukce neodpovídá provedenému statickému posouzení (jiná třída konstrukce uvedení např. v technické zprávě, ve statickém posudku a jiná v projektové dokumentaci),
• požadavky na použité základní materiály nejsou v souladu s evropskými normami a odvolávají se např. na národní značky oceli (např. ocel 11 373, ocel St 37.2, aj.),
• požadavky na tvarovou a rozměrovou přesnost neodpovídají ČSN 1090-2,
• požadavky na kvalitu svarových spojů nekorespondují se zatříděním konstrukce.

Základní výrobky:

• při výrobě konstrukce nejsou použity materiály odpovídající evropským normám (základní materiály např. dle ČSN EN 10025-1, ČSN EN 10088-1, ČSN EN 10210, ČSN EN 10219, spojovací prostředky dle ČSN EN 15048-1, ČSN EN 14399-1, svařovací materiály dle ČSN EN 13479),
• skladování přídavných materiálů je nevyhovující (monitorování teploty a vlhkosti, záznamy o sušení elektrod),
• nedostatečná identifikace základního materiálu (zejména nevyužitých zbytků materiálu tam, kde je skladováno několik jakostních tříd ocelí),
• chybí záznamy o kvalitě požívaných základních a přídavných materiálů (dokumenty kontroly dle ČSN EN 10204, prohlášení o vlastnostech ad.).

Příprava výroby:

• není ověřena způsobilost procesu tepelného dělení – měření kolmosti řezané hrany a úhlové tolerance, tvrdost volné hrany HV 10),
• není ověřena způsobilost procesu děrování – měření rozměrů děr ve shodě s toleranční třídou, deformace v okolí děr (pro třídu EXC1 a EXC2),
• při procesu rovnání plamenem chybí dokumentovaný postup (pro třídu EXC3 a EXC4).

Svařování:

• při používání procesu svařování není v organizaci zaveden systém ve shodě s požadavky ČSN EN ISO 3834,
• výrobcem požadovaná metoda svařování není kvalifikována na podkladě WPQR, nebo metoda kvalifikace neodpovídá požadované třídě provádění,
• chybí kvalifikační postup svařování pro některé typy svarů (koutové svary, stehové svary),
  na certifikátech svářečů chybí záznamy svářečského dozoru potvrzující jejich svářečskou praxi (vždy v intervalu 6 měsíců),
• organizace nedisponuje vlastními pracovníky pro kontrolu a zkoušení se způsobilostí dle ČSN EN ISO 9712 (minimálně VT),
• pro jednotlivé třídy provádění konstrukcí nejsou dodržována omezení svářečského dozoru s kvalifikací IWT/EWT (viz ČSN EN 1090-2+A1, tab. 14 a 15),
• v technologickém postupu svařování uvedená požadovaná úroveň kvality svarů (D, C, B, B+) nekoresponduje s třídou konstrukce,
• opravy svarů nejsou prováděny na základě dokumentovaného postupu oprav s využitím WPQR.